Sedíme naproti sobě, popíjíme bílé víno a střídavě plníme popelník, který leží mezi námi. Ten popelník je ve chvílích ticha jediným poutem, které nás ještě spojuje. A chvíle ticha se pořád prodlužují. Hlavou mi běží podivně sestříhaný film a jeho obrazy se střídají stále rychleji. Klipová verze mého života. Zůstávájí v ní jen některé vzpomínky a zvláštní je, že se mi vybavují jen ty nejobyčejnější. Jak sis spálil prsty zapalovačem, jak jsme si hráli ve sněhu, jak jsem si polila blůzku tvým červeným vínem. Bylo svařené a na prsou hřálo jako krev. Smál ses mi, že vypadám jako po průstřelu plic. Taky jsem se smála. Pak jsem si ale uvědomila význam tvého přirovnání a smích mě trochu přešel. Ty ses smál dál, stejně a přece trochu jinak. Dívala jsem se na tebe zcela vážně, jak ses tak afektovaně svíjel a najednou mi bylo zase do smíchu. Smáli jsme se navzájem své ubohosti a předstírali, že se máme rádi. Možná jsem ještě nebyla dost zralá na to, co jsi chtěl. Nebo jsi byl moc netrpělivý. Ale to už nevrátíme. Film v mé hlavě běží pozpátku a pořád zrychluje. Sotva stíhám zaregistrovat několik touláním probdělých letních nocí, kdy v baru už zavřeli a nám se ještě nechtělo spát. A už je tu začátek filmu, den, kdy jsem tě poznala. Bylo to v tomhle baru, seděl jsi na téhle židli a barman, co tě už znal, ti často doléval červené víno. Bílé jsi ochutnal až se mnou. Tvrdil jsi, že bílé je má nevinnost a červené má krev. Smál jsi se a vyprávěl, že červené víno pije panna před svou smrtí. Smáli jsme se oba. Dnes tu sedíme a není nám do smíchu. Díváš se na mě lhostejně, ale v očích máš zvláštní světýlka. Blýskají se a mě to trochu studí. Blýskají se zle. Barman nám už posté mění popelník. Usmíváš se. “Ještě moment, barmane, slečna si dá dvojku červeného.”

Dnes je ta noc, kdy život se změní

v konečnou smrt, po smrti nic není

Dnes je ta noc, již nepřežije čistá duše

nevinnost, panenství, nic nepomůže

červená stopa po ostrém noži

Žes milovala a milována byla

to nic nezmění

žes malá nevinná víla?

už prober se ze snění

Nechtělas být mou, prý jsi se bála

Teď konečně máš to, co jsi chtěla

Nechceš mě, nebudeš ničí

proto ti krev teď ze žilek crčí

nebudu tě litovat

zničil jsem tvůj pel

říkej mi - Ďábel