Vloni v únoru jsem postřehla mírnou nekonzistentnost kritérií pro studijní pobyt v Německu, některé plakátky tvrdily že až od 3. ročníku, jeden připouštěli druháky. Líná huba - holé neštěstí (nic horšího, než to, že mi přihlášku hodí na hlavu, se mi stát nemohlo). A nehodili. Na 21 uchazečů připadlo 14 míst (4 Bayreuth, 10 Passau) a mě se v konkurzu podařilo uspět. Všem, kdo o tom přemýšlejí, doporučuji zkusit - mě to nestálo víc než čas na napsání motivačního dopisu, přeložení C.V. do němčiny a příjemný pohovor s výběrovou komisí… Pak už následovalo jen papírování, papírování a papírování… Víza, přihláška na univerzitu, kolej atd. atd.

Pro cizince – sešlo se nás údajně 267 samozřejmě ze všech fakult – podotýkám, že v Pasově studuje kolem 8000 budoucích právníků, theologů, ekonomů, informatiků, matematiků, fyziků a učitelů (na padesátitisícové město docela síla, nemyslíte?), začíná školní rok tři týdny před oficiálním začátkem semestru, tedy třetí týden v září. Orientační týdny, které Uni Passau organizuje, zahrnují relativně intenzivní kurz němčiny (nepovinné), doprovodné seznamovací akce a (oficiální!) party i činnost tzv. tutorské kanceláře, kde vám rádi poradí s vyplňováním např. přihlašovacího formuláře pro cizinecký úřad. Zároveň máte možnost vyřídit si papírování, které se nedalo provést z Čech (založit konto, pojistnou smlouvu, přehodit si ubytování, pokud se během prázdnin vyskytla volná místa…) a samozřejmě poznat lidi, s nimiž se budete potkávat na přednáškách a v kuchyňce. Většina německých studentů se tou dobou v Pasově také vyskytuje, dopisují seminární práce a zjišťují výsledky klauzur. Nicméně, je s nimi trochu těžké pořízení.

Samotný semestr začíná druhý týden v říjnu a trvá do poloviny února. V Německu se studuje na semestry, je možné zahájit studium i v létě (např. pokud zjistíte, že vám studovaný obor či škola nevyhovují) a vzhledem k jakémusi “kreditnímu” systému si průběžně doplnit chybějící předměty. Institut zkouškového období neznají.Většina zkoušek se vyřizuje písemnou formou v podobě klauzur koncem semestru či na začátku dvouměsíčních prázdnin, které následují. V jejich průběhu se obvykle píší seminární práce plnící v podstatě funkci zápočtů. Tyto “Hausarbeiten” spočívají v řešení konkrétních případů na základě odborné literatury a následné subsumpce – obvykle bývají dvě na semestr a Němci jsou schopni a ochotni strávit nad každou 3-4 týdny v knihovně. Není se čemu divit, zázemí v tomto směru mají nesrovnatelně lepší než my. Nedokážu odhadnout počet svazků, ale s jedním konkrétním dílem Bonnského komentáře k ústavě mohlo v jednu chvíli pracovat asi 10 lidí. Týž počet exemplářů platil pro učebnice (včetně aktuálních vydání), sbírky nálezů ústavního soudu atd. atd. atd. Za uspořádanost a přehlednost vděčila studovna (jedna ze dvou právnických na Uni) dle všeho pověstnému německému puntičkářství (leze vám to sice na nervy, ale je to děsně praktické a pokud si zvyknete, začne vám to chybět). K doplnění obrázku dodám, že tam bylo cca 60 stolů pro tři osoby, z nichž asi třetina měla zdířky pro připojení notebooku, vlastní lampička byla samozřejmostí. Ostatně, do studovny se smí pouze s psacími potřebami, bez kabátu a kabelky – ty si většina studentů odkládá do volně přístupných otevřených regálů před vchodem. Musíte to risknout, skříňky jsou zbytečně daleko, a nám se nikdy nic neztratilo. A také mi při vstupu nikdy nikdo nekontroloval studentský průkaz…

Klauzury samotné spočívají v tomtéž – řešení případu podle předepsaného vzorce na základě textu zákona a toho, co si pamatuji z přednášek a seminářů. Podotýkám, že kauzu je nutné nejen vyřešit z věcné stránky, ale i patřičně naformulovat a subsumpci podpořit vlastními argumenty. Píší se na dva pokusy, bere se ten s lepším bodovým výsledkem. Na německých univerzitách se neznámkuje, dostáváte bodové ohodnocení od 0 do 18 bodů, ke štěstí stačí 4. Pro absolvování některých zlomových okamžiků studia (připuštění ke státnicím apod.) však potřebujete určitý počet, takže čím více tím lépe. Bodově se hodnotí jak klauzury (opravují je dva nezávislí korektoři, bere se průměr ohodnocení), tak seminární práce a výjimečné ústní zkoušky (pro cizince a u jazyků). Vše je anonymní, vedou vás pod evidenčním číslem a hodně si na tom zakládají. Nás kromě jednoho předmětu, kde jsme povinně psali klauzuru, zkoušeli ústně – a naučit se hmotu nám dle všeho šlo nad očekávání. Sice jsme se vždy modlili za 4, ale nikdo z mých nejbližších známých (Čechů) snad nedostal méně než deset. U ostatních cizinců to bylo horší, jeden zkoušející nám vyprávěl jak to s některými Španěly a jinými jižany občas horko těžko vytahují na třetí pokus na ty potřebné 4 body. Opět se ukázalo, v čem jsou čeští právníci esa… zda je to dobře či špatně, kdo ví. Já osobně napsala klauzuru na 5 bodů a byla jsem ráda.

Systém hodnocení zčásti záleží i na přístupu vyučující katedry. Ty jsou členěny dle profesorů a mohou mít totožné či velmi podobné zaměření, dle specializace svých vedoucích pedagogů, členové katedry se drží koncepce a právního názoru zastávaného “šéfem”. Ve vedení tzv. základních kurzů (Grundkurs – např. ústavní právo, občanské právo atd.) v dané oblasti se katedry většinou střídají – takže je možné, že ústavní právo vykládal každému z aktuálně studujících ročníků někdo jiný. K jednotlivým základním kurzům jsou nabídnuty přednášky, cvičení, někdy i semináře (jdoucí více do hloubky), doplňující předměty a za příplatek repetitoria – opakování a kondice. Grundkurs sám je ukončen klauzurou, v jeho průběhu je zadávána jedna či více Hausarbeiten. Na přednáškách se vykládá podobným způsobem jako u nás, hmota tak, jak je napsaná v učebnici, ale vzhledem ke klauzuře si z ní musíte takříkajíc vytáhnout trochu jiné věci – spíše souvislosti. Cvičení naopak bazírují na řešení konkrétních případů, učí se jednotlivé “mustry” řešení ústavní stížnosti, abstraktní či konkrétní kontroly norem – dle postupu soudu, v mém případě ústavního. Koncem semestru je možnost napsat si zkušební klauzuru, kterou vám příslušný vyučující i regulérně oboduje. Cvičení k jednomu základnímu kurzu pořádají asistenti z více kateder, takže je možné slyšet jednu věc ve více koncepcích, jedno téma na základě různých příkladů. Skupiny pro cvičení nejsou předem určeny, lze si vybrat i, což Němci nezřídka dělají, navštěvovat více cvičení k jednomu základnímu kurzu.

Oni jsou vůbec tak trochu hyperaktivní. Zpočátku jsem to připisovala pouze prvákům, s nimiž jsem chodila na výše zmíněné ústavko, ale když se stejně chovaly i vyšší ročníky na výběrovém předmětu Právo EU, kde se konkrétní kauzy řeší v rámci přednášky, došlo mi, že to asi bude o něčem jiném. Hlásí se na přednáškách, diskutují s přednášejícím, okrajově zmíněný judikát mají druhý den vytištěný na stole a zasvěceně o něm diskutují, o aktivitě na seminářích ani nemluvě. Většina, nejen šprti… Běžnou praxí je i přepisování poznámek z přednášek ještě týž den a (jak jinak) hned se to naučí. Nejspíš je to účinné, ale komu by se do toho chtělo, že? Ostatně je nutné si dobře vybrat, koho požádáte o půjčení poznámek… jsou trochu jiní a zvlášť vůči cizincům (samozřejmě kromě jejich amerických přátel a evropských spojenců) si drží odstup. Alespoň to je moje dvouletá zkušenost. Jsou, jak to říci, organizovaní, kolejní improvizované akce “vypijem na co přijdem” tam jaksi nefrčí. V rámci kolejního areálu je vždy společenská místnost s barem, kde kolejní rada (složená ze studentů) pořádá jednou týdně večírky s “dotovaným” pitím. Tématicky zaměřené – od společenských šatů až po venkovní party v metrových závějích s barem uplácaným ze sněhu. To je vše. Takzvaně kalí tam především cizinci – když je za co… v Německu to leze do peněz mnohem víc než u nás.

Koleje se ostatně taky dost liší. Ty naše byly hezké barevné domečky na kraji velkého parku, takový trochu oddělený areál. V každém domečku bylo cca 7 chodeb na několika terénních úrovních, na každé chodbě 8 pokojů – po jednom!, jejichž vybavení nepochází z doby cara Klacka. Jednolůžáky tam patří k naprostému standardu, je to vlastně malá garsonka s vlastním sociálem, někdy i kuchyňským koutem s ledničkou, u nás jsme sdíleli kuchyňku na patře. Moje matka o ní prohlásila, že by takovou chtěla mít doma, to asi k vykreslení prostoru a zařízení. Standardem se stává i síťová přípojka na univerzitní síť (samozřejmě bezplatně – rychlost připojení na internet byla velmi solidní), v současné době už ji nemá jen jeden kolejní areál. A (a to především), žádná vrátná, žádná kolejná, dole máte schránku a zvonek. Smlouva je na celý rok (popř. více let), klasická nájemní, nemusíte se vystěhovávat, návštěvy omezeny jen kapacitou pokoje. Pokud jedete na praxi či na stáž, můžete si sehnat podnájemníka, který požívá stejná práva jako vy. Zároveň můžete určit, kdo se nastěhuje po vás. Přidělování je eliminováno na poskytnutí kontaktu na ubytovatele, dle vašeho písemného požadavku. Nemůže se dostat na všechny, to je logické, ale tak jako tak v kurzu jsou především tzv. Wohngemeinschaften, čili situace, kdy si skupinka studentů najme společně velký byt. Nicméně není nad to občas před tou němčinou zavřít dveře a uvařit si pořádnou českou čínskou instantní polévku.

Což mi připomíná menzu. Tedy připomíná, na to se nedá zapomenout. Minimálně tři hlavní jídla, jedno vegetariánské, přílohy v separátních miskách, záleží na výběru. Totéž platí o třech až pěti druzích salátů (velké salátové mísy jsou dvakrát týdně jako hlavní jídlo) a několika dezertech. K pití vše od coca-coly po čaj… Záleží jen na tom, kolik chcete utratit, případně nakolik máte nabitou svou menza-kartu. Na systém narážení se totiž nehraje. Stačí si v automatu v předsálí dobít kredit a můžete jí(s)t, popř. pozvat na oběd případnou návštěvu. Tatáž karta platí i pro tří kavárny v areálu univerzity. Cenová relace, i když po přechodu na euro jaksi zapomněli vydělit ceny koeficientem 1.98, je ještě stále o polovinu (možná i víc) nižší než v přilehlých restauracích. Za tři éčka se v pohodě najíte, linii hlídající dámy samozřejmě za mnohem méně (krokety, hlávkový salát a neperlivá voda: 1.20 €). Pravdou je, že každá menza se časem tzv. přejí, protože nedá se pořád vařit ve velkém něco jiného, ale u téhle vám to rozhodně bude trvat mnohem mnohem déle než v Kollárce…

Další z věcí, na které si opravdu snadno zvyknete a těžko odvyknete je papírování. Respektive jeho absence. Stačí vám pamatovat si své evidenční číslo a můžete téměř cokoli a kamkoli. Zapisování předmětů předem není nutné. Ve většině případů se stačí přihlásit na klauzuru, u jazykových kurzů se zapíšete do seznamu až na hodině, kterou jste si vybrali. Zahraniční oddělení univerzity obsahuje samostatnou kancelář pro vyřizování studijních záležitostí cizinců. Tam jsem, za celý pobyt byla dvakrát. Poprvé na zápisu - stačilo vyplnit a odevzdat formulář a dostala jsem předběžné potvrzení o imatrikulaci na zimní semestr. Zbytek přišel poštou. Z hlavičkového papíru univerzity velikosti A4 jsem si postupně vystřihla studentský průkaz, 3 potvrzení o studiu, kartičku s loginem a heslem pro univerzitní počítače, parkovací povolení a list k založení do šanonu Studijní povinnosti. Vše vytištěné na tiskárně, bez podpisu, bez razítka, jen s čárovým kódem. V zimě se mi pak podařilo zapomenout na odevzdání tzv. Rückmeldung, čili papíru jímž po každém semestru oznamujete Uni, že chcete či nechcete pokračovat popř. změnit obor a podobné podrobnosti. Hrozící automatickou exmatrikulaci odvrátila pouhá návštěva výše zmíněné přepážky, dva podpisy a oprava v počítači provedená hrozně milou paní referentkou. Studentský průkaz a zbytek náležitostí dorazily za dva dny.

Počítače ostatně vládnou celé Uni. Na domovské stránce (mnohem častěji než na vývěsce katedry) najdete informace o studiu, termíny klauzur, odkazy na potřebné dokumenty – kvalita a kvantita odpovídá aktivitě katedry. Nezřídka jsou na internetu ke stažení i celá skripta, či velmi obsáhlé sylaby přednášek… Jedna slečna asistentka na žádost rozesílala emailem zadání a vzorové řešení probíraného příkladu těm, kdo nebyli na cvičeních… V areálu Uni je asi 12 PC-pools, tedy místností vybavených obvykle tak 20 počítači (nepočítám PC-pools vyhrazené technikům). Fronty jsou tam málokdy, nejnovější verze softwaru běžné.

Ano, hýřím superlativy. Ale taková jsou fakta. Ten zbytek je o lidech a ti jsou všude stejní… i když: Už se vám někdy stalo, aby vám třikrát do týdne volala sekretářka katedry jen aby se ujistila, že víte, že termín zkoušky byl posunut?

(far)