Podzim v Moskvě i okolí je kouzelný a při cenových relacích (v okolí až neuvěřitelných) snadno dostupný. Celá západní Evropa si to již uvědomila, a oproti nám, lidem s historickým flíčkem na pomačkané dušičce, jezdí do Ruska hodně a často.

Zbývá jen doufat, že z ruské turistiky začnou brzy profitovat i naši lidé. Lidé, kteří by si možná zasloužili užít krás Moskvy spíše než její bývalí “nepřátelé”.

Kapitál byl vždy rychlejší než obyčejní lidé. Ten vždy rychleji zapomíná i odpouští.

V Moskvě vás až zarazí, kolik nových Škodovek tam za půl hodiny napočítáte. A protože po revoluci jsme víceméně ekonomicky zaspali, nejenom na ruském trhu, může taková Škodovka snad právě tam působit jako hojivý balzám, o který se nám postaral již duševně vyrovnaný kapitál. Přesto však my-Češi, k naší velké škodě, jsme svůj strach dokázali podomácku ztransformovat i na současnou Ruskou federaci, kterou vůbec neznáme.

Zima v Moskvě je studená, nevybíravá a nádherná. Zima v Moskvě je prostě zima v Moskvě. Ceny jsou snad ještě nižší, protože není turistická sezóna a pro otrlejší cestovatele je to ideální období vidět za co nejméně co nejvíce.

Ti, co naší zemi léta vládli a dnes se snaží vrátit k moci pomalu gradujícím populismem, který těží z hesel a zapomnění, by měli zdarma rozdávat letenky do Moskvy. Důvod je nasnadě. Velký Bratr měl tehdy nápad. Ne všichni s ním plně souhlasili. Bratr byl ale dost velký, aby dokázal některé nevěřící přemluvit. A když to některé jeho malé brášky přestalo bavit a sametově se znovuzrodili, světe div se, i bratr se snažil oprášit a vstát z popela. Ale protože je větší a hlavně nemá komu co vyčítat, chce si za každou cenu udržet alespoň nějakou hrdost, a asi proto mu vše trvá tak dlouho a jde tak těžko. Takže zatím, co u nás někteří vzpomínají na minulost jako na krásná léta, která se jim jen těžko vrátí, na léta, z kterých se jim vybaví jen to nejhezčí, měli by se vydat na průzkum Dalekého východu, protože jestli obrázky front a prázdných výloh, vzpomínky na ostudné soudy a holá fakta z učebnic o bratrských výpomocích jim již nic neříkají, snad jim prohlídka Moskvy a blízkých oblastí, jako smutná výstavka ekonomicky vyvýšených bývalých socialistických nomenklatur, postačí, aby se vrátili zpátky do reality a přestali snít. Přestali si lhát a namáčet do svého lhaní i nové generace. Sám Velký Bratr prokoukl. Bohužel pro něj, čím Větší byl, tím větší je i jeho kocovina.

Jaro a léto jsem v Moskvě nezažil a budu toho s největší pravděpodobností do poslední chvíle před dalším odletem v Moskvu litovat.

Rusko je větší, nedoreformovanější i neprůhlednější systém než náš. Rusko se rozhodně nechce vrátit k minulosti a kapitalistická dravost, v jeho stále silně socialistickém systému, je mu dnes mnohem bližší než kdejaké imperialistické mocnosti.

Z vlastní zkušenosti, jak jsem již zmínil, jsou podzim i zima nádherné. Památky jsou úchvatné a často nedoceněné. Vesničky mají nádech pohádek, který si do nich turisté sami přinášejí, aby je viděli takové, jaké je vidět chtějí …no jak říkám, jsou nádherné!

Bohužel žít v Moskvě znamená být nahoře nebo dole. A i za malý příslib k životu ve střední vrstvě se musí až neuvěřitelně platit.

Vždycky jsme něco přehlíželi, a tak i v Rusku musíme přehlížet často velmi hořkou realitu, kterou nemůžeme nepotkat při procházkách po městě a která nás může až děsit.

Ale my již nejsme ponížený národ, špioni nebo zatracenci. Jsme prostě turisté a i z našich útlých peněženek během naší návštěvy Moskvy tomuto městu pomáháme.

Bojím se říci, pomozme mu teď, aby ono později pomohlo nám. Ale nebojím se říci, pomáhejme mu naší přítomností a nezapomínejme, že je to stále země našich slovanských příbuzných. Naučme se těžit z naší přítomnosti v tomto pohádkovém paláci Evropy a využijme všeho co máme, abychom za pár let nekoukali jak ti nejhloupější, kde se ta nová a bohatá země z východu vzala.