Pro návrat na hlavní stranu
<<<---- klikni na logo.
Publicistika
Rozhovory
Neseriózně?
Redakční info
Poezie a grafika
Poslat, napsat ....
Vzkazy


Když už se jednou poštěstí!

...sám nevim...

Jednoho dne přiběhl. Celý nespokojený (…mimochodem jako já) a křičí. Celé roky to do nás cpali! Jaké roky? Ale ty… čtyři. Jaké máš na mysli, ale prosím tě, mluv souvisle a jasně.

Tak asi takhle. Sleduješ televizi, čteš noviny, a když si postěžuješ na něco z toho, co ses dověděl, dostaneš vždycky stejnou odpověď.

“Čemu se divíte, to jste přesně vy, Češi, pořád si na něco stěžujete a přitom, když je na vás něco udělat… alespoň jednou za čtyři roky! Pokud se vám něco nelíbí, máte přece volby, výdobytek demokracie, páku spokojenosti, tak se nebojte a abyste si další čtyři roky nestěžovali, pevně ji uchopte a volte!!!

Koho…? “A to jste zase vy, Češi, aby vám pečení holubi do úst létali. To, co děláte celou dobu (čtete, koukáte, posloucháte) taky jednou zužitkujte. Podle toho volte! Tak už to konečně chápete? A nezapomeňte, moji milý Češi, máte preferenční hlasy, dolaďovací páčku vaší demokracie. Použijte ji!” Jako bych to ještě teď slyšel a neříkali-li to přesně tak, aspoň to tak působilo.

Když nám to všechno vysvětlili, už jim ani nemohlo být nepříjemné, během téměř každého pořadu, argumentovat tzv. vysněnou realitou. Teatrální formou argumentace o v blízké době volbami potvrzené pravdě. Pravdě, kterou již není vhodné před volbami rozpitvávat. Pravdě, kterou jen hlupák nechápe (takto nějak vznikají i volební hesla – tzv. hloupá hesla). Např. “Kolego (oni už si tak někdy říkají – tzv. kolegokracie), nakonec sám uvidíte, komu z nás dají voliči za pravdu. A já si ani na vteřinu nedovoluji pochybovat o jejich dostatečném intelektu.”

Tím nakonec nemyslí nic jiného, než blížící se období, během něhož se nakrátko omezuje takzvané reprezentační hájení (základní ochranný zastupitelsko-demokratický organismus) a začínají volby. V tu osudovou chvíli jim začíná tzv. prezentační říje, kdy se samečkové (v politice i samičky) snaží prezentovat či v jim vyhrazeném časovém úseku upoutat co největší zájem skupiny (samozřejmě v politice pohlaví partnerů nehraje roli).

Pif - první den, paf - druhý den voleb… Tak to jsem zvědavý, na koho to padne, až se to sečte. Snad máme chvíli času přemýšlet. O minulosti, současnosti a snad i lepší budoucnosti?

“Tak co nám to vlastně ti politici říkali, mámo?”

“Teď už se mě, táto, neptej. Teď už je pozdě. Mimochodem, zakroužkoval jsi?”

“Víš mámo, mám ti takový pocit, že kroužkovat nemá cenu”

“Ale má, táto. Volby jsou hlavně o kroužkování (o preferenčních hlasech-pozn. pro muže, kteří nevědí). Kroužkem volíš člověka, svého zastupitele, toho kdo se pokusí zhmotnit tvá přání. Jméno strany není pro nás dva tak důležité jako lidé, co jí povedou. Proto záleží na lidech, které volíš. A proto kroužkovat, táto.” Tak promluvila žena a muž již neměl pochybnosti o správnosti svého výběru (myšleno výběru své ženy, ne svého preferovaného politika).

“Mamino, pojď se dívat, už to sečetli…”

“A kdo uklidí byt, udělá večeři uloží děti a konečně, kdo vytvoří celé to rodinné teplo?”

“Já tě prostě miluju.” Řekl muž ženě, vypnul televizi a šli společně udržovat rodinné teplo (základem státu je totiž rodina – pozn. pro politiky, kterým je to jedno).

A jak dopadli volby, ptáte se?

Ještěže se nedívali. Samé negace přání, bolesti z reality, trpká zklamání, skoro žádná hrdost či sebekritika. Nebo alespoň – respektování volebních výsledků!

Lidé (ti obyčejní), totiž když už volí, tak pouze volí. Jsou natolik zmožení politikou a nesledují všechno, natož pak všechny, a tak kroužkují jen výjimečně. Ale když už se jednou poštěstí a lidé volí i lidi, je to, jako by vkládali své poslední naděje do toho, co jim politici cpali a o čem je ujišťovali celé roky jako o samozřejmosti.

Poslední volby se, snad až unikátně, podařilo posbírat dostatek lidských hlásků, aby již mohly být (alespoň někde) slyšet. Co horšího jim v demokracii (byť zastupitelské) udělat, než dělat, jako by nic.

Místo aby politici používali volební výsledky k vlastní sebereflexi, a tak poznali zda si zaslouží další postup, setrvání nebo odchod, analyzují systémem tzv. vysněné analýzy. Hledají a co je horší, překrucují, dokud nenajdou co potřebují (zkráceně řečeno - třetí kolo voleb, o nás bez nás).

Takový politik je sice srandovní, ale o to horší představa, že nám vládne. A poznáme ho snadno. Bezostyšně dokáže vynadat nejenom svým voličům, ale i všem lidem jako národu nebo prostě oznámí, že preferenční hlasy, občas dokonce celé volby jsou sice důležité, ale je to rozhodnutí strany, čím se bude řídit.

Vyberte si sami, co je pro vás lepší. Pokud politik mluví k vám, nadává či uráží nebo o vás, již ne jako o voliči ale pouze o někom, kdo si svoje již odvolil. Z toho sice plyne občanské právo na čtyřletý volební spánek, ale ne povinnost!

Mimochodem ani nevím, proč takové martyrium politici podstupují. Většinou snad jen proto, aby se měli další čtyři roky čím ohánět, když už je prostě přestaneme bavit.

Může se vám zdát, že je mé téma již dalekou minulostí. Máte pravdu. Možná už se začínáme ukládat ke čtyřletému politickému spánku a jako vždy začínáme zapomínat.

A právě proto píši. Píši ještě než zapomenu…

František Čakrt

Do rubriky P.U.Č - publicistika? vyblil Láďa Svoboda (puč)? dne 27.11.2002? a četlo asy tak 3813? okounějících.




Výjezdní seminář v Nečtinech...

Operace skleněné nohy

Můj první školní den

Když už se jednou poštěstí!

Na vědomost se dává,

Střet zájmů a památková péče

Německo a jak tam bylo

První cena 21 000 Kč aneb Studentská vědecká konference